Patent na oko: Site-specific zážitek ve Waldesově muzeu

Patent na oko je site-specific projektem, který momentálně můžete navštívit ve Waldesově muzeu v pražských Vršovicích. Autorem předlohy je Petr Maška, režie se ujala Lucie Ferenzová. Postavy hry ztvárnili Markéta Dvořáková, Anežka Hessová, Jana Kozubková, Václav Marhold, Miloslav Mejzlík, Pavel Neškudla. Hra je inspirována osudem vršovického podnikatele, majitele továrny Koh-i-noor a mecenáše umění Jindřicha Waldese. Sledujeme jeho poslední životní cestu parníkem na Kubu poté, co byl svým bratrem vykoupen z koncentračního tábora. Představení trvá 60 minut.

Nejbližší repríza: neděle 25. 3. | 19:30

   

Wikipedie o Jindřichu Waldesovi

Jindřichův otec byl obchodník Karel Waldes, provozoval hospodu a malý krámek s galanterním zbožím v Nemyšli u Tábora, matka Anna, rozená Hoffeová, pocházela z jihočeské textilácké rodiny. Jindřich se měl vyučit v obchodu s peřím, ale učení nedokončil, protože získal místo úředníka u firmy Eduard Lokesch a syn v Praze, která vyráběla módní a manžetové knoflíky. Pro svou znalost cizích jazyků se stal obchodním zástupcem firmy a byly mu svěřovány obchodní cesty po Evropě, Asii i Africe. V roce 1902 spolu se strojním mechanikem, ing. Hynkem Pucem (1856–1938) odešel z firmy a založil vlastní společnost Waldes a spol. Hynek Puc o rok později sestrojil převratný vynález – zakladačku, tedy přístroj na zakládání pružin do stiskacích knoflíků (patentek), který nahradil práci až deseti zručných dělníků. Výroba se rychle rozrůstala a Puc vyráběl další stroje. Waldesova značka, Miss KIN, vznikla na lodi plující roku 1912 kde potkal slečnu Elizabeth Coyne, která si dle legendy vložila do oka Waldesovu patentku. František Kupka namaloval Miss KIN v olejových barvách a Vojtěch Preissig zhotovil graficky firemní logo. Další používané značky byly Otello a Koh-i-noor. Waldes Koh-i-noor s hlavní výrobou v Praze-Vršovicích, kam se přesunul v roce 1907, se za třicet let vypracoval na velký koncern, vyrábějící všechny druhy kovové galanterie s pobočnými závody ve Varšavě (1908), Drážďanech, Paříži (1911), Vídni (1920), Barceloně (1928) a v New Yorku. Domácí konkurenci, firmu Lokesch, koupil již v roce 1909. V roce 1939 byl Jindřich Waldes pro svůj židovský původ zatčen gestapem a dva roky vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. V roce 1941 ho jeho rodina, kterou Jindřich nechal emigrovat do USA před válkou (on sám se z vlasteneckých důvodů rozhodl zůstat v Československu), z nacistického vězení vyplatila za osm milionů protektorátních korun. Nejdříve byl letecky přepraven do Lisabonu. Dlouhou plavbu z Lisabonu do New Yorku však Waldes nepřežil a za nevyjasněných okolností v květnu 1941 zemřel v kubánské Havaně, kde loď zakotvila během cesty.

Sběratel a mecenáš umění

Jindřich Waldes byl kromě podnikání také velkým sběratelem umění. Roku 1912 svou soukromou sbírku spinadel zvěřejnil a označil názvem Waldesianum. Roku 1918 pro ni v nové budově ve Vršovicích založil vlastní muzeum šatních spínadel, jež se během dvaceti let rozrostlo na kolekci více než sedmdesáti tisíc exponátů, k ní patřily knihovna, archiv a studijní sbírka kresebné a fotografické dokumentace. Ředitelkou muzea byla pražská historička umění židovského původu Paula Wahleová, kurátorem a výkonným redaktorem muzejního časopisu původem slovenský historik Ješek Hofmann. Jindřich Waldes zakoupil mj. unikátní soubor gotických klenotů a spinadel, nalezený koncem 19.století zazděný na hradě Karlštejně, takzvaný Karlštejnský poklad. Muzeum bylo zrušeno teprve v roce 1947, když jeho sbírky byly rozděleny mezi Uměleckoprůmyslové museum v Praze a zčásti Muzeum skla a bižutérie v Jablonci nad Nisou. Vedle knoflíků Waldes také sbíral obrazy, grafiku a sochy, zejména plátna svého přítele, malíře Františka Kupky nebo grafické listy Josefa Váchala. Větší část všech uměleckých sbírek byla po roce 1991 prohlášena kulturními památkami České republiky a navrácena z Národní galerie i z Uměleckoprůmyslového muzea dědicům žijícím ve Spojených státech. Po restitučním řízení následoval jednak zpětný výkup do českých státních sbírek, ale také velkorysé dary dědiců, jakým byl v roce 1995 Karlštejnský poklad. Waldes byl také mecenášem žijících umělců, tak jako v počátcích pomáhal se zakázkami Kupkovi, tak také Vojtěchu Preissigovi pomohl vybudovat moderní grafickou dílnu a vydat řadu jeho knih.

Site-specific projekt
je umění zasazené do kontextu určitého prostoru, kterým je přímo vymezováno; nejčastěji se jedná o nepřenosné umělecké projekty spočívající v oživování opuštěných chátrajících budov. Tato umělecká forma závisí na konkrétním místě, jeho atmosféře a historii, jež jsou zároveň prvotním zdrojem inspirace pro vznik příběhu či pro ztvárnění souvislostí. Zejména v oblasti památkové péče mohou projekty využívat genia loci daného místa, poukazovat na jeho nejrůznější polozapomenuté historické, kulturně-umělecké a často i politické souvislosti.